Minulý týden patřil bezesporu americké centrální bance. FED na svém zasedání totiž zvýšil úrokové sazby razantněji, než trhy původně předpokládaly. Trvalo 28 let, než byl Fed opět donucen k tomu, aby zvýšil oficiální úrokovou sazbu o 75 bazických bodů. Pro trhy je to jasný signál, že bankéři chtějí důrazně bojovat proti inflaci, která je v USA nejvyšší za posledních 41 let. Tento krok patrně přibrzdí nejen americkou, ale i světovou ekonomiku a příliš klidu nedodá ani akciovým investorům. Široký americký index S&P 500 se v minulém týdnu dostal o 20 % níže pod historická maxima ze 3. ledna 2022, čímž potvrdil vstup do medvědího trhu. Pro akciové investory bude teď nejdůležitější, kam se úrokové sazby posunou dál v tomto roce. Přikláníme se k tomu názoru, že FED bude dál přitvrzovat a zvyšovat základní úrokovou míru nad hranici 3 % už ke konci roku 2022. Jisté však je, že takto vysoké sazby nemohou vydržet dlouho, neboť ekonomiky již nedokáží s drahým dluhem fungovat.
Historie nám říká, že je před námi ještě dlouhá cesta. Rizika recese se zvyšují a mohly by vést k poklesu akciového indexu S&P 500 o dalších 20 %. Průměrný medvědí trh indexu S&P 500 totiž trvá 19 měsíců a ceny na něm klesají o 38 %. Tento trvá pouze pět měsíců a poklesl o 21 %. Trhy se časem samozřejmě vzpamatují, nicméně nikdo nedokáže předpovědět, jak dlouho může ono „časem" trvat. Připomeňme, že trhy dokáží být iracionální déle, než investoři vydrží být solventní. Je tedy na místě i zamyšlení, zda nebylo posledních 10 býčích let spíše výjimkou z běžného chování trhů, které fungují stovky let. Pokud totiž zohledníme fakt, že se nikdy v historii nesešla kombinace nejvyššího zadlužení v historii, největšího množství natištěných nekrytých peněz v historii a nejrychlejšího komunikačního propojení celého světa, lze počítat i s nebývalým očistným procesem ekonomik v dominovém efektu. Všechny ekonomiky na světě totiž fungují ve vzorci bankrotu. To znamená, že více utratí, než vydělají. Stejně jako tomu bylo vždy, tyto podmínky se jednou narovnají. Otázkou zůstává pouze to, zda tomu bude tentokrát, nebo kouzelníci z centrálních bank uhrají ještě jedno kolo a tím si doslova ještě koupí trochu času.
V ČR máme podle posledních statistik "pádivou" inflaci na hodnotě 16 %. Jedná se o maximum od prosince 1993. Nově jmenovaný guvernér ČNB Aleš Michl k tomu komentuje: „Předpokládám, že návrat inflace na dvouprocentní cíl potrvá dva roky". Viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký říká, že na jednání bankovní rady 22. června očekává diskuzi o zvýšení hlavní úrokové sazby na minimálně 6,5 % z nynějších 5,75 %.
Inflace v USA je 8,6 % meziročně, což je nejvýše za posledních 40 let. Potíž je v tom, že při této poslední inflační epizodě před 40 lety, vyšplhaly úrokové sazby v USA až na (dnes nemyslitelných) 11 %. To je v dnešních podmínkách naprosto neuvěřitelný scénář. Při dnešní míře zadlužení by to znamenalo krach americké a potažmo světové ekonomiky. Jinými slovy, inflace v USA začíná řádit ve chvíli, kdy nejde pracovat s úrokovou sazbou, aniž by to nemělo výrazný vliv na masivní korekci akciových trhů napříč světem. To je situace, kterou dlouhodobě komentujeme. USA, ale i ostatní významné světové ekonomiky v období růstu vystřílely munici pro boj s inflací a krizí.
Eurozóna řeší velmi podobnou otázku jako USA. Bavíme se o situaci, kdy Německo a další ekonomicky silní hráči eurozóny tlačí ECB k růstu sazeb. To by ale mělo ničivý vliv na slabší, jižní část eurozóny. Itálie (třetí největší ekonomika v eurozóně!), Španělsko, Portugalsko a další tak tlačí na to, aby se sazby nezvyšovaly, jinak jim jejich zadlužení zlomí vaz. Můžeme tak v přímém přenosu sledovat, jak se tolik vychvalovaná rozmanitost eurozóny stává jejím nejslabším místem.
|
Komentáře
Okomentovat